(Return to the Island I. – Paddling in Pembrokeshire)
Původní ambiciózní plány na pádlování okolo skotského Islay nebo dokonce strávit týden na Orknejských ostrovech poněkud pokazila předpověď počasí, ale i tak jsme vyrazili v květnu na krátký výsadek za kanál. Volba nakonec padla na welšské pobřeží (NP Pembrokeshire), kde jsme si nakonec pěkně užili pádlování se vším všudy, co nám suchozemcům doma chybí: vítr, vlny, útesy, ptáci, tuleni atd.
Zemřel beze svědků.
Jeho rozklad se odehrává v tichu.
Žebry mu prorůstá tráva,
Vazy rozparuje pomalý déšť.
Ptáci ho na jaře rozebrali pro svá hnízda.
Rozteklý v bažinu,
Šťávy, plyny
Tekutiny, jež naplnily jezírko.
Jen nedlouho poté, co procházel se
Po Sedle jako mladý měsíc,
Stín vržený na bělající se Breconshire.
Modrá zvonků namísto očí.
Krátery lící čiší smrtelnost.
Z jeskyní lebky káně křičí,
A hojnost jehňátek bečí
Z Vějíře rohů.
Víc říjnu v něm než šípků růže
A trpkých trnek. Vítr skučí
Mu nosními kůstkami. Jantar
Jeho horizontálního oka
Je světlem jezírka, havranem
Na zimní obloze. Slunce, které hladí
Břicho káněte, když vznese se,
Bělí mu čelo. Maso
Zčernalé v spirále nozder,
A přece, něco z jeho přítomnosti v chodbách kostí
Sevřelo mi srdce.
Tato helma mohla by mi posloužit
Za nádobu na ostružiny a trnky, kdyby
Nebyla už černé plná,
Noc v jamkách po jeho očích.
Gillian Clarke
Většina vodokrámů už je opraná a odsolená, všechno okolo pěkně odkapává, veeelmi pomalu schne a byt vypadá jako po výbuchu. Optimální chvilka pochlubit se novou akvizicí. V sobotu si Kitty konečně jela k Nigelovi Dennisovi pro loď na Holyhead. Pro neznalé, je to majitel firmy SeaKayaking UK, která vyrábí „ikony“ britské designérské školy Romany a Explorer teď nově i loď určenou pro „menší lidi“: Pilgrim.
Pomalu se stává pěknou tradicí, že se někdy v prosinci sebereme a vyrazíme si na kajacích objet Puffin Island. Jde o ostrůvek ležící na severovýchodním cípu Anglesey a strážící tak vjezd do Menai Straits. Jen svému jménu nedělá ostrov příliš čest – papuchalk tu hnízdili tak před sto lety, než se na ostrov dostaly krysy a všechny je sežraly. O co méně je na ostrově papuchalků, o to více je tam ale atlantických tuleňů, kteří jsou navíc známí svou obzvláštní přátelskostí. A obzvlášť takhle v zimě, když je mnoho lidí nevyrušuje, jsou ochotní si s vámi vyloženě hrát. Typicky se tuleni potkají na severní špičce ostrova, kde mají přece jen víc klidu, ale tentokrát se vyvalovali i na pláži přiléhající k pevnině. Svítilo tam na ně sluníčko a jeden by skoro řekl, že se opalovali.
Tomáš si užíval jižanské klima na konferenci v Barceloně, já si naopak vyrazila užít první sníh na welšských kopcích. Z původně plánované dámské jízdy pouze ve společnosti kamarádky Kate se nakonec vyklubala procházka zasloužilých členů místního horolezeckého spolku Merseyside Mountaineering Club (MMC). Vyrazili jsme na opačnou stranu údolí naproti Tryfanu, směrem k přehradám Llugwy a Llyn Cowlyd a kopci Pen yr Helgi Du.
Příjemná společnost, welšsky proměnlivé počasí (silný vítr a tu a tam i pěkné výhledy), všechno zakončeno dobrým kafem a cukrovím v místní hospodě u hřejícího krbu – není na co si stěžovat ;-) .
Další fotky v galerii.
December Wales with MMC
While Tomas was enjoying mild southern weather on a conference trip to Barcelona, I decided to enjoy the first now on Welsh hills. We originally planned to get out with Kate only but part of core Merseyside Mountaineering Club (MMC) members who wanted to escape from pre-Christmas frenzy joined in too. So a quick walk up to Llugwy Reservoir, Pen yr Helgi Du and down to Llyn Cowlyd was the plan.
Good company, Welsh weather (which included a few superb views and lots of very strong winds), all topped up with excellent coffee and sweets by a nicely warm fireplace in a nearby pub – nothing to complain about ;-) .
More photos here.
Zase jednou testujeme mobilní blogování :). Původní plán byl odjet na víkendovku do Skotska, pěkně s tábořením z kajaku, ale protože nám nakonec zase začali na neděli slibovat vánice a metelice, vzali jsme zavděk bližší a tradičnější welšskou lokalitou. 
Hurá, po delší abstinenci jsme se konečně dostali aspoň na chvíli na moře. Vyrazili jsem jen do Llandudna, k našim starým dobrým známým mysům zvaným Velká a Malá Ormova hlava.
Počasí se tentokrát opět neumoudřilo, původně plánovaný výjezd na moře byl odložen na neurčito a my jsme po delší době vzali zavděk cyklovýletem. Zopakovali jsme si okruh přes hory a doly zvaný Elina pomsta. (Jeli jsme jej v zimě, staré fotky tady.)
Tak zatím jen velmi stručně – tento kostlivec nám už totiž ve skříni visí pěkně dlouho a je třeba ho vymést ven.
Podívejte se na následující obrázek:
Také se vám zdá v přímém rozporu s tím, co jste se o anglickém klimatu učili ve škole? Popravdě řečeno si za ty tři roky tady neuvědomuju žádný jiný den, kdy by předpověď počasí vypadala podobně optimisticky. Jenže, ač se jednalo o sobotu, já musel do práce…