Zemřel beze svědků.
Jeho rozklad se odehrává v tichu.
Žebry mu prorůstá tráva,
Vazy rozparuje pomalý déšť.
Ptáci ho na jaře rozebrali pro svá hnízda.
Rozteklý v bažinu,
Šťávy, plyny
Tekutiny, jež naplnily jezírko.
Jen nedlouho poté, co procházel se
Po Sedle jako mladý měsíc,
Stín vržený na bělající se Breconshire.
Modrá zvonků namísto očí.
Krátery lící čiší smrtelnost.
Z jeskyní lebky káně křičí,
A hojnost jehňátek bečí
Z Vějíře rohů.
Víc říjnu v něm než šípků růže
A trpkých trnek. Vítr skučí
Mu nosními kůstkami. Jantar
Jeho horizontálního oka
Je světlem jezírka, havranem
Na zimní obloze. Slunce, které hladí
Břicho káněte, když vznese se,
Bělí mu čelo. Maso
Zčernalé v spirále nozder,
A přece, něco z jeho přítomnosti v chodbách kostí
Sevřelo mi srdce.
Tato helma mohla by mi posloužit
Za nádobu na ostružiny a trnky, kdyby
Nebyla už černé plná,
Noc v jamkách po jeho očích.
Gillian Clarke