(Oysters, Oystercatchers, a Seal and a Grass Snake – part 1)
Na den téměř přesně dva měsíce spořádané suchozemské existence v Praze, místní letní vedra a celková nostalgie po slané vodě, to všechno dalo dohromady ideu vyvětrat naše kajaky aspoň na pár dní na moři. Cokoli od Prahy na jih jsme jednoznačně zavrhli – horko nám bylo už v Praze a ne tak ještě více na jihu – a ze zbývajících variant se nakonec vykrystalizovalo JZ pobřeží Švédska u Goteborgu – oblast Bohuslanu.
Vzdálenost z Prahy je snesitelná, při odjezdu okolo desáté večer z Prahy jsme v pohodě stíhali ranní trajekt ze Saasnitzu do Trelleborgu, a to i s naším mikro autem a dvěma dlouhými loděmi na střeše. Okolo poledne jsme už zase pokračovali po silnici dál na sever, cestou jsme se neúspěšné pokusili sehnat turistickou mapu a v podvečer se už velmi ospalým tempem v jachtařské marině u Marstrandu zabalili do kajaků, nabrali zásoby vody a vyrazili si najít „ten svůj“ žulový ostrůvek na přenocování.
Bohuslanské pobřeží tvoří nekonečné množství ostrůvků z ledovcem ohlazených a mořem ošlehaných žulových balvanů. Několik větších ostrovů je obydlených, často jde o původně tradiční rybářské vesnice, které jsou přístupné jen lodí. Rybolovem se ale už rozhodně všichni neživí a raději přesedlali na turistický ruch, popř. chemický průmysl, ale o tom až později. Podle počasí a nálady se dá pohybovat v chráněnějších průlivech, ostrovy dál do vnitrozemí jsou obvykle i zalesněné, anebo naopak vyjet víc na otevřené moře, kde na posledních ostrovech s bídou najdete trs trávy, častěji je to jen čistá žula. Voda na většině neobydlených ostrovů není, pro tu je potřeba zajet čas od času do civilizace. (Většina jachtařských marin má volně přístupné kohoutky přímo na molu.)
Na zasloužený nocleh po cestě z Prahy jsme si nakonec vybrali něco mezi: ostrůvek Porsh s pěkným výhledem na jeden z místních hlavních plavebních kanálů, kouskem trávy a dokonce jednou řádkou zakrslých borovic a břízek.
Počasí jsme si zpočátku užívali ukázkové, přes den sluníčko a příjemně teplo, k tomu velmi decentní vítr a dlouhé severské večery. Zároveň to vypadalo, že si snad všichni Švédové vzali volno a jen tak se povalovali na sluníčku na nejpřekvapivějších místech. U každého většího kusu žuly kotvila plachetnice nebo aspoň menší člun a na šutrech se opalovaly a piknikovaly celé rodinky hluboko do noci.
Na další den slibovali podobně poklidné podmínky, takže jsme vyrazili směrem na západ k otevřenějšímu moři. Minuli jsme St.Dyron a Ronnang. Zastávka v Ronnangu byla opět motivovaná hlavně snahou koupit slušnou mapu, ale ani tady jsme nepochodili, koneckonců měli jsme mapku celé oblasti neurčitého měřítka z turistických informací a k tomu GPS s námořními mapami – co víc by člověk chtěl? I bez mapy jsme našli naprosto luxusní travnatý plácek u Bjorholmen, dokonce s ohništěm a naplaveným dřívím. Okolo bylo docela mělko, takže se tam žádné větší jachtě nechtělo a místo jsme měli pro sebe. Všude se válely vybělené skořápky od ústřic, některé slušně veliké, na dně jich byla taky hromada, některé asi i živé, ale přece jen nás kolegové Angličani naučili, že v létě se ústřice nejedí – tak jsme je nechali být. Večer jsme místo toho ještě objeli místní ptačí rezervaci dál na moři, které se v tu chvíli tvářilo spíš jako Tálinskej rybník. Akorát rackové, ústřičníci a další opeřenci připomínali, že jsme opravdu na moři.
We have been back to Prague for almost exactly two months now. So just the right time to overcome the slight nostalgia for salty water and escape from the summer heat. We decided to go north, as we really weren’t after getting roasted in our car on the cramped roads towards Mediterranean. South-west Swedish coast was the choice and we selected Bohuslan region close to Gotenburg. It is still reachable from Prague, the quickest way is to drive to Saasnitz in Germany and then take a ferry to Swedish Trelleborg, and from there another 4 hours by road and then you can start packing into kayaks in a quiet yacht marina close to Marstrand village as we did.
The weather was kind to us and there is light until very late in the North, so we set off rather late to find our first campsite on an empty islet. Bohuslan coast is lined by several thousands of smaller to tiny islands, islets and rocks, all grey granite, mostly polished by glaciers and then eroded by the sea. The biggest islands are inhabited, but most are empty. There is usually no fresh water, so we always carried enough for about two days. The first night was on a named bit of granite called Porsh with an excellent overview of the main shipping route. The next day we continued towards St.Dyron and Ronnang to find an excellent campsite – a completely flat, grassy bit with a tiny beach and even a fireplace and drift wood – surrounded by rocks covered with oyster shells. The water around was shallow, so no yachts and picnicking family groups could bother us and this place was just ours. There were quite many oysters in the shallow waters too, some of them alive but we left them as it was in the middle of the summer. We didn’t have enough for the day and so we went for an “evening stroll” round some rocky islets in the open sea to the west which turned out to be a bird reserve with plenty of black-backed gulls, terns, oystercatchers and some kind of marine ducks… The sea was so flat and quiet that if it wasn’t for the birds we wouldn’t be sure about it not being a fresh water lake.
