(Oysters, Oystercatchers, a Seal and a Grass Snake – part 2)
Další den (neděle) už došlo i na inzerovanou užovku a tuleně. Když jsme zamířili na poslední výspu pevniny na západ od Molesundu, mikro-ostrovy už byly opravdu jen velké žulové balvany v moři, pěkně ohlazené, vyhřáté od sluníčka, tak akorát pro tuleně. Nejdřív jsme ale projeli přes krásně chráněnou lagunu s písečnou pláží, veřejnými záchodky a popelnicemi na tříděný odpad (uprostřed ničeho, respektive uprostřed liduprázdného ostrova na západ od Molesundu)a tím pádem objevili další luxusní tábořiště, jenže v úplně blbou denní dobu – okolo poledne.
No, tak jsme se s ním prozatím rozžehnali a vyrazili dál na SZ směrem k majáku Maseskar, podle GPS jsme ujeli pěkných 7,7km otevřeného přejezdu. Jak jsme byli natěšení, že tam prostě nějaký tuleň být musí – tak se konečně právě jeden objevil. Choval se úplně klasicky jako zvědavý tuleň, který není na kajakáře moc zvyklý. Bohužel to znamená, že za vámi tak kilometr plave a pěkně zdálky tu a tam vystrčí hlavu – v uctivé vzdálenosti – a pokud se odváží blíž, tak jenom pod vodou.
Dalším překvapením byla stopující užovka. Nevíme, kam se chtěla dostat, když si jí Tom všimnul, mířila pryč od ostrova na otevřené moře. Málem vlezla na loď a jakmile jí Tom uhnul, začala se tvářit pěkně nasupeně… Radši jsme jí ujeli, ale třeba nakonec doplavala, kam potřebovala.
Po rozptýlení s tuleněm a užovkou už nic podobného nepřišlo, jen pádlovat, pádlovat, pádlovat směr maják. Vidina oběda u majáku zafungovala, pak jsme si ještě zajeli do vln na opačné straně a pěkně surfovali zpátky směrem Karingon a posléze Molesund. Vítr se nám trošku zvedal, plachetnice si jej evidentně užívaly a my zatím taky. Cestou jsme se flákali, a když se blížil večer, jen jsme nabrali v Molesundu vodu a zamířili podél JZ strany ostrova k oné luxusní laguně se záchodem a písečnou pláží. Cestou se zvedal vítr a swellové vlny se u mysů začínaly decentně balit a lámat. Pořád jsme doufali, že průjezd do laguny bude v pohodě – nakonec se ukázalo, že všechny vlny jedou s plným rozběhem někde od Dánska přímo do té jediné mezery mezi skálami, kam jsme potřebovali. No, byl večer, my byli po třiceti kilometrech unavení…
Objíždět se nám to nechtělo a tak jsme tam raději slalomem mezi nepěkně velkými žravými vlnami, které se rozbíjely o placaté, ve vlnách skoro neviditelné kameny, prokličkovali. Utahaní a mokří jak myši jsme se docela rádi svalili na trávu u boudičky.
The next day (Sunday) we met the advertised seal and grass snake. First we paddled across the big bay towards the western most islets west from Molesund. There is another excellent camp site by the beach in the inner lagoon – there are even toilets and bins for recycled waste (In the middle of nowhere :). We only reached it at a completely wrong time of the day – noon. So we continued out from there as planned towards the lighthouse on Maseskar, about 7.7 km of open crossing according to our GPS.
We set off, and thought that these nice flat smooth granite rocks, warm from the sun would be excellent for seals. Eventually we saw one, but it behaved in the usual inquisitive but wary pattern: he kept his distance, just popped up his head time from time and then disappeared under water. Another rather strange encounter was a grass snake. It was swimming quite far away from the nearest rocks – heading towards the open sea. It could have been hitchhiking – when Tomas stopped it from climbing onto his kayak it did seem very angry – and when we kept paddling towards the lighthouse on the horizon, it turned back and disappeared. Hopefully it eventually got to where it wanted to be.
The prospect of lunch by the lighthouse came true, and then we even managed to have some fun in the waves on the side of the island and then be helped by the surf and even a tiny tidal race almost all the way back towards Karingon and Molesund. It was still nice and sunny, the wind picked up a little bit. We filled our water bags in Molesund and decided to return for the night to the nice lagoon with the excellent campsite we found earlier that day.
As we rounded the southwest corner of the island the swell and a few breaking waves took us by surprise but we thought it should be fine once we get to the passage into the lagoon. Once we got there it turned out that the biggest waves travelling directly somewhere from Denmark were heading exactly into the same gap in between rocks as us. We were quite tired after some 30 kilometres and didn’t want to go all the way round to the second possible passage at the other side of the lagoon. Therefore we had to zigzag our way among quite many nasty breakers (some of them helped by the invisible flat granite rocks just below the surface) but we managed and in the end got to the well deserved luxurious campsite by the sheltered beach.
