(Oysters, Oystercatchers, a Seal and a Grass Snake – part 3 )
Vlny další den ráno (pondělí) nebyly o tolik lepší, ale věděli jsme o druhém výjezdu z laguny, který vypadal z vršku ostrova snesitelněji – a nakonec i byl :) Vlny byly pořád veliké, ale aspoň se tolik nerozbíjely o kamení.
Takže jsme to vzali nakonec pěkně okolo z druhé (SV) strany a opět zamířili do Molesundu. Tentokrát jsme zvládli i důkladnější prohlídku vesnice, podpořili místní rybáře nákupem kraba a kusu uzené makrely a vyrazili kolem ostrova Lyr do chráněnějšího Stigfjordu.
Vítr nám foukal pěkně do zad, okolo přibývalo stromů a moře se postupně přestávalo vlnit. Krab i makrela padly k pozdnímu obědu na ostrůvku Kraken, kdybychom je chtěli doplnit o pár krevetek, zjistili jsme, že jsme přistáli na pěkném krevetovišti plném krevet s klepety pěkně ve švédských národních barvách (určili jsme je jako Palaemon serratus, ale věřte těm zastydlým botanikům něco o zvířatech). Projeli jsme okolo spousty pěkných potenciálních tábořišť, ale pořád bylo moc brzo. Pokračovali jsme dál směr Stengundsund a civilizace přibývalo.
Poté co jsme podjeli most u Svanviku, to s nalezením místa na spaní začínalo vypadat skoro beznadějně, pokud jsme nechtěli skončit někomu na zahradě u některé z miliónu chat. Když se nám za jedním rohem otevřel pohled na obrovský areál chemičky u Stengundsundu, zařadili jsme raději zpátečku a začali hledat ve vzdálenějších koutech fjordu. Nakonec se opět zadařilo najít pěkný, z vody dostupný plácek v lese, jen jsme si museli odmyslet v noci barevné čmoudíky a ohňové efekty na opačné straně zátoky.
Plán na úterý byl jednoduchý – dojet co nejblíž zpátky k autu a ideálně se cestou podívat do Marstrandu. Druhou půlku plánu komplikoval vítr, který průběžně zesiloval na skoro dvojnásobek oproti předpovědi. Už před časem jsme pořídili anemometr alias větroměrku, abychom se nemuseli pokaždé pohádat, jak moc doopravdy fouká :) Tentokrát jsme naměřili okolo 18 kt, s nárazy 22 kt (přes 25 mph, resp. okolo 11,5 m/s), navíc přesně proti plánovanému směru jízdy, tam kde foukalo nejvíc, jsme pak už raději neměřili vůbec. Dokud jsme byli schovaní v Hakefjordu, ještě to šlo, jakmile se vyjelo do ze západu otevřeného průlivu Marstrandsfjord za ostrovem Algon, nastala ta pravá zábava a došlo i na tahání.
Vlny sice jen okolo 2.5m, ale většina se lámala, bělalo se to všude okolo, do toho občas ty mrňavé placaté neviditelné žulové šutry… Tak se nedivte, že z těchhle posledních přejezdů nejsou žádné fotky. Radši přidáváme zas večerní idylku v závětří, od mariny, kde jsme nechali zaparkované auto, už jen coby kamenem dohodil. Jo, a ten Marstrand jsme si nakonec taky odpustili, tohle nám na závěr stačilo ;-).
The swell the next morning wasn’t much better but the second antrance to the lagoon seemed to be an easier passage – which it was. We soon got back to Molesund and explored this village in more detail this time. We got our lunch from a local fisherman – a crab and smoked mackerel – both fresh and simply excellent eaten at the islet called Kraken. We could even have some fresh shrimps with it if we weren’t lazy and didn’t just watch them crawl around the rocks where we landed. They had their legs in nice Swedish colours – blue and yellow – it could be Palaemon serratus but don’t rely on us as we are no experts :)
The sea even among the islands was still catching some the swell but further we went into the inner fjords, it was dying out and soon we passed the island of Lyr were inside of Stigfjord. There were more trees everywhere and plenty of possibly beautiful campsites but it was still too early. We kept heading towards the only bigger town in the area Stenungsund. But once we went under Svanvik bridges there were holiday cottages at all possible places where you could get out of water. Moreover, once we turned round yet another corner a huge chemical plant next to Stenungsund came into the view. So we rather backed into the furthest end of the bay and luckily found a nice flat campsite in the pine wood with a tiny beach to launch just underneath it. You only had to forget the colourful smokers and fires on the horizon.
The plan for the last full paddling day (Tuesday) was simple – to get as close to the marina where we parked our car as possible and hopefully visit Marstrand on the way there. However, the wind picked up and soon was becoming stronger than forecasted. It was still fine while we were in the sheltered Hakefjord but soon we had to struggle into 18kn headwind gusting at least 22kn (25mph as measured when leaving the sheltered water, it became even stronger in Marstrandfjord). It even came to a short towing (guess who was towed ;-) The last crossing of Marstrandfjord was most packed with adrenalin: white horses everywhere, with breakers about 2.5m high and some of them bigger than that – hopefully this is the understandable reason why there are no photos from these last crossings. And we postponed our visit to Marstrand for another time as well.