Další městský příspěvek v poměrně krátkém čase? Ano, opět za tím můžete hledat kongresovou turistiku. Do Amsterdamu jsem jel na evropský obezitologický kongres a pěkně se to sešlo, že program byl až do soboty, ale páteční večer byl volný (společnou laboratorní večeři nepočítám). Před třemi lety mě nadchlo amsterdamské páteční in-line bruslení po městě a tak jsem brusle přibalil i tentokrát.
Kopce okolo skotského Glen Etive se nám líbily už na Silvestra, kdy jsme na ně koukali z vrcholků v sousedním a o mnoho známějším Glen Coe. Takže se sice mírně opakujeme, ale vrátili jsme se do stejných míst i na letošní Velikonoce. Kolíky na tábořišti u King’s Arms v Glen Coe nešly na Silvestra zabodnout, jak to bylo zmrzlé. Teď pro změnu v rozčvachtaném bahně odmítaly držet – stejně šlo jen o jednu noc, hned potom jsme vyrazili do vlastního Glen Etive.
Těsně před Velikonoci jsem jel do Edinburghu na konferenci British Nutrition Society. Konference to byla poměrně skromná (vlastně jen výroční schůze skotské sekce), ale vyskytlo se zde několik zajímavých lidí, se kterými jsem se opět rád potkal. Navíc to představovalo dobrou záminku, proč potom pokračovat dál na sever na prodloužený víkend ;-).
Co znamená víceznačné slovo „scramble“ v horském terénu už jsme se pokoušeli vysvětlit. Tady ještě doplňuju dokumentaci jednoho dalšího, o něco těžšího scramblu (kousek od Tryfanu popsaného v jiném příspěvku). Je to tzv. Cneifion Arete, začátek je spíš lezení, ale lano se hodí i ve vyšších partiích.
Taky občas pošlete pár korun na nějakou dobročinnou sbírku? Nebo třeba čas od času pár dárcovských sms? A víte, jak lidé dávají na charitu ve Velké Británii? Rozhodně se při tom nadřou víc než v Čechách, ale zas to nestojí peníze je, nýbrž někoho jiného…
Jak si nejlépe užít první jarní den? Nakonec jsme z možných variant vylosovali výlet na kajaku, a to dokonce ambiciózně dvoudenní. Dokodrcali jsme se do skoro středního Walesu na poloostrov Lleyn. Není zase až tak daleko, ale pořádná silnice tam nevede. O půlnoci jsme skončili na opuštěném parkovišti u Porth Oer (Whistling Sands) – kde ovšem kromě nás – světe div se, parkovala další dvě auta s kajaky na střeše. Ti ale nakonec vyráželi opačným směrem.
Leden už je sice daleko za námi, ale při probírání starších fotek jsme si neodpustili zveřejnit dokumentaci jedné neděle strávené v Liverpoolu. Jak už se tu stává poměrně často, docela foukalo, na kajaky nebylo ani pomyšlení.
A máme tu poslední příspěvek o dobrodružstvích našich kamarádů v severní Anglii. Poté, co jsme je protáhli po spoustě zdejších kopců, se dožadovali také nějakého industriálu. Prý vypadá na našich fotkách moc pěkně a oni si jej také chtějí zdokumentovat. Jednotlivé lokace moc na samostatné příspěvky nevydají, takže vám je servírujeme takhle najednou, jako ochutnávku toho, co lze v Liverpoolu vidět.
Wales má dlouhou tradici dolování všeho možného, včetně břidlice. Břidlicové doly a lomy se už na dálku poznají podle ocelově šedivých hromad placaté hlušiny. Welšané byli schopní z břidlice vyrábět skoro všechno, ale hlavní artikl byly tence štípané tašky na střechu.
Návštěva s námi zůstala i po zbytek dalšího týdne, kdy jsme se rozhodli strávit pár dnů v chatě místního horolezeckého oddílu přímo pod Snowdon. Předpověď ale stále nebyla nic moc – lézt na Snowdon v totální mlze po namrzlé suti neznělo vůbec atraktivně a tak jsme se rozhodli pro Tryfan, který je přece jen o něco nižší a vypadalo to, že si k sobě nepřitáhl tolik mraků.
