S vidinou slibovaného sluníčka na horách jsme aspoň na sobotu utekli z pražského podzimního nic moc počasí do pěkně vymražených lesů pod Smrkem. No, mohlo být o trochu tepleji a toho sluníčka taky mohli přidat, ale aspoň jsme měli traily výjimečně skoro pro sebe.
Nějak nám v létě vybyl volný den na krátký výsadek na Singltrek, takže tu je pár fotek.
V Rychlebech si na kole vždycky užijete, bez ohledu na roční dobu. Každý čas má svou přidanou hodnotu, na podzim jsou to jednoznačně kýčovité barvy a s tím jde ruku v ruce i listí na trailech. Tam, kde se jezdí hodně, skoro není, za to na méně frekventovaných úsecích je potřeba jet místy spíš po hmatu.
Nějak se v našem okolí zrodilo přesvědčení, že kdo nejel po modré do Haloun, není správný horský cyklista. (Nebo cyklistka?) K našemu zděšení jsme zjistili, že do Haloun jsme jeli už mnohokrát, ale ještě nikdy po modré, což je chyba, kterou bylo třeba napravit.
(Mountainbiking on MoD land)
Jeden z březnových víkendů jsme neodolali lákání slunečních paprsků a vyrazili na kole na průzkum Brdských lesů.
Tak trochu na zakázku posíláme pár fotek z listopadového projetí nových úseků Singltreku pod Smrkem. Pokud nás nezavalí hromady stavební suti, máme připraveno i srovnání s Rychlebskými stezkami, ale nějak není síla jej dopsat a publikovat.
Letos nejspíš opravdu jediný závod, kterého jsme se zúčastnili – dva dny, respektive 6 + 4 hodiny MTBO „na těžko“, tj. s batohy na zádech v kategorii Loap Challenge (ti „normální“ to jezdí s jedním banánem v kapse) – detaily jsou k dohledání třeba tady.
(tentokrát na kole – this time on MTB)
Chtěli jsme otestovat terény kousek za Prahou, které jsme doposud znali spíš pěšky. Stálo to za to, nejvypečenější byla zelená značka podél Štěchovic. Cca 8 kilometrů, místy dost úzká a dost šutrová pěšinka nad vodou, několik tunelů a skalek, i když i oficiálně doporučená jako cyklotrasa, další cyklisty jsme tam nepotkali. Že by to bylo tím, že jsme dobrou půlku jeli (a šli) už potmě?
Pro ilustraci několik obrázků MTB terénu z českých luhů a hájů. Po ránu bylo trošku namrzlo, přes den místy bahno, ale na to, že byl úplný konec října, bylo nakonec na jizerské poměry neuvěřitelně pěkně.
Počasí se tentokrát opět neumoudřilo, původně plánovaný výjezd na moře byl odložen na neurčito a my jsme po delší době vzali zavděk cyklovýletem. Zopakovali jsme si okruh přes hory a doly zvaný Elina pomsta. (Jeli jsme jej v zimě, staré fotky tady.)
