Co dělat na svatéhoVáclava? Nejlépe vyrazit na sever. Co na tom, že předpověď není ideální, chvíli pádlování ve Švédsku si je třeba alespoň jednou za rok dopřát. Skóre je prozatím dva deštivé dny na jeden slunečný, ale vlny jsou, sluníčko aspoň včera svítilo krásně a snad ještě někdy vyleze.
Po roce jsme opět vyrazili na mořských kajacích za kulturou na Vltavě. Loni v červenci se konal první ročník festivalu na vodě u Střeleckého ostrova s Bregovičem, letos dojel režisér Kusturica.
(Return to the Island I. – Paddling in Pembrokeshire)
Původní ambiciózní plány na pádlování okolo skotského Islay nebo dokonce strávit týden na Orknejských ostrovech poněkud pokazila předpověď počasí, ale i tak jsme vyrazili v květnu na krátký výsadek za kanál. Volba nakonec padla na welšské pobřeží (NP Pembrokeshire), kde jsme si nakonec pěkně užili pádlování se vším všudy, co nám suchozemcům doma chybí: vítr, vlny, útesy, ptáci, tuleni atd.
Podzimní plavba z Prahy do Mělníka se stala již tradiční seakajakářskou akcí pořádanou lidmi z HG sportu. My jsme prozatím vždycky absentovali, ale letos se naše barvy konečně vydala hájit aspoň Kitty. Tomáš, místo toho aby si užíval na vodě, poslouchal vědecké přednášky někde na holandském venkově.
Tady je pár dokladů o tom, jak pilně se snažíme aklimatizovat v Čechách. Naše seakajaky opět začínají trpět silnou abstinencí po slané vodě, ale aspoň je občas namočíme v té sladké. Tentokrát na pozdně podzimní štěchovické přehradě…
(Oysters, Oystercatchers, a Seal and a Grass Snake – a few logistical details)
Na cestě jsme strávili celkem pět dnů – autem najezdili 2100 km (z Prahy) a na kajaku upádlovali cca. 130 km. Po prozkoumání možných alternativ jsme nakonec jako nejlevnější vyhodnotili trajekt Saasnitz – Trelleborg v obou směrech. Spíš kvůli časové optimalizaci jsme volili tam i zpět cestu Německem přes noc, což se ukázalo jako ideální varianta. Kamarádi, kteří v podobné době vyráželi do Norska na divokou vodu, se vraceli přes den a uvízli v zácpě táhnoucí se přes celou Rujánu.
(Oysters, Oystercatchers, a Seal and a Grass Snake – part 3 )
Vlny další den ráno (pondělí) nebyly o tolik lepší, ale věděli jsme o druhém výjezdu z laguny, který vypadal z vršku ostrova snesitelněji – a nakonec i byl :) Vlny byly pořád veliké, ale aspoň se tolik nerozbíjely o kamení.
Takže jsme to vzali nakonec pěkně okolo z druhé (SV) strany a opět zamířili do Molesundu. Tentokrát jsme zvládli i důkladnější prohlídku vesnice, podpořili místní rybáře nákupem kraba a kusu uzené makrely a vyrazili kolem ostrova Lyr do chráněnějšího Stigfjordu.
(Oysters, Oystercatchers, a Seal and a Grass Snake – part 2)
Další den (neděle) už došlo i na inzerovanou užovku a tuleně. Když jsme zamířili na poslední výspu pevniny na západ od Molesundu, mikro-ostrovy už byly opravdu jen velké žulové balvany v moři, pěkně ohlazené, vyhřáté od sluníčka, tak akorát pro tuleně. Nejdřív jsme ale projeli přes krásně chráněnou lagunu s písečnou pláží, veřejnými záchodky a popelnicemi na tříděný odpad (uprostřed ničeho, respektive uprostřed liduprázdného ostrova na západ od Molesundu)a tím pádem objevili další luxusní tábořiště, jenže v úplně blbou denní dobu – okolo poledne.
(Oysters, Oystercatchers, a Seal and a Grass Snake – part 1)
Na den téměř přesně dva měsíce spořádané suchozemské existence v Praze, místní letní vedra a celková nostalgie po slané vodě, to všechno dalo dohromady ideu vyvětrat naše kajaky aspoň na pár dní na moři. Cokoli od Prahy na jih jsme jednoznačně zavrhli – horko nám bylo už v Praze a ne tak ještě více na jihu – a ze zbývajících variant se nakonec vykrystalizovalo JZ pobřeží Švédska u Goteborgu – oblast Bohuslanu.
Pomalu se stává pěknou tradicí, že se někdy v prosinci sebereme a vyrazíme si na kajacích objet Puffin Island. Jde o ostrůvek ležící na severovýchodním cípu Anglesey a strážící tak vjezd do Menai Straits. Jen svému jménu nedělá ostrov příliš čest – papuchalk tu hnízdili tak před sto lety, než se na ostrov dostaly krysy a všechny je sežraly. O co méně je na ostrově papuchalků, o to více je tam ale atlantických tuleňů, kteří jsou navíc známí svou obzvláštní přátelskostí. A obzvlášť takhle v zimě, když je mnoho lidí nevyrušuje, jsou ochotní si s vámi vyloženě hrát. Typicky se tuleni potkají na severní špičce ostrova, kde mají přece jen víc klidu, ale tentokrát se vyvalovali i na pláži přiléhající k pevnině. Svítilo tam na ně sluníčko a jeden by skoro řekl, že se opalovali.