Podívejte se na následující obrázek:
Také se vám zdá v přímém rozporu s tím, co jste se o anglickém klimatu učili ve škole? Popravdě řečeno si za ty tři roky tady neuvědomuju žádný jiný den, kdy by předpověď počasí vypadala podobně optimisticky. Jenže, ač se jednalo o sobotu, já musel do práce…
Tak jsme zas po dlouhé době vyrazili na moře ve větší společnosti. Plány „našeho“ klubu Peninsula byly výjimečně kompatibilní s úmyslem vyřídit dlouho plánovaný nákup druhé vysílačky a padáčkových světlic (výbava na zimní pádlování ;-).
Tak nám do Anglie dorazilo babí léto, paní Müllerová. Jenže my jsme celou sobotu proseděli na kurzu VHF, abychom si konečně mohli legalizovat vlastnictví námořní vysílačky. Ale v neděli jsme neodolali a vyrazili alespoň na chvíli na kajaky.
Tak první týden nám počasí docela přálo a dokázali jsme objet víc než polovinu ostrova. Pak se proti nám ale živly spikly a nad Skotsko si to začala šinout jedna tlaková níže za deuhou a apolu s nimi přišly i vichřice. My jsme navíc měli v druhém týdnu objíždět západní, exponovanější stranu ostrova, což se ukázalo jako zcela nekompatibilní kombinace a my jsme museli náš pokus vzdát.
Ted sedíme ve stanu o kus jižněji u města Oban a ve zbylém čase bychom se alespon chtěli pokusit o objetí ostrova Lismore, což je projekt o poznání méně ambicioznější.
Zdravíme ze skotského ostrova Skye, který se pokoušíme objet na mořských kajacích. Celková plánovaná trasa je něco přes 300 km, uvidíme, kolik z této vzdálenosti se nám podaří upádlovat.
Letos jsme se opět vypravili na sekajakářský velkosraz na welsškém Holyheadu. Základní struktura symposia byla obdobná jako v loňském květnu. Pokud chcete srovnávat, naši loňskou dvoudílnou reportáž lze mj. dohledat zde. Už jsme tedy věděli, že nás čeká výběr z mnoha „workshopů“, do kterých se zapisovalo chaoticky na jednotlivé listy A4 nesystematicky rozmístěných po celkem malé místnosti a bojovalo se o limitovaný počet míst jako na populárních seminářích na vysoké. Nabídka se příliš nezměnila, znova zahrnovala techničtější záležitosti jako opravy lodí v terénu, nejrůznější typy záchran na moři, hraní si v peřejích, nespecifikované půl i celodenní výlety, stejně jako odborné akreditované kursy jako obsluha vysílačky nebo navigace. A předpověď počasí byla oproti loňskému sobotnímu sychravu a nedělní mlze alespoň na víkend úplně letní – sluníčko, celkem teplo a vítr F4-5, vlny přiměřené.
Zdravíme ze středního Walesu, který se během tohoto víkendu pokoušíme přejet napříč.
Budíček v pět ráno nic moc, ale co by člověk ve Skotsku kvůli počasí neudělal, že ano? Vykoukli jsme ze stanů a Kája konstatoval: „ Je to blbý, nefouká, je celkem hezky, to asi budeme muset pádlovat“. A měl pravdu, vlny se sice i nadále vlnily, ale jinak se zatím nedělo nic ze slibovaných pohrom, takže jsme posnídali, vše zabalili a krátce před sedmou už zdálky opět míjeli Little Colonsay a mířili na jihozápad ke Staffě. Pracovně jsme ji překřtili na tovární halu – čedičová Staffa opravdu zdálky připomíná svojí pravoúhlostí spíš lidský než přírodní výtvor. A to se ještě v jejích útrobách schovává několik mořských jeskyní, včetně největší z nich – Fingal’s Cave. Prostě dostatek záminek k návštěvě.
Po průzkumu jihozápadního cípu ostrova Mull jsme v úterý ráno sbalili stany a přesunuli se kousek na sever do střední části ostrova. Vzdušnou čarou je to sice kousek a z tábořiště jsme skoro viděli náš cíl, ale než se tam člověk po úzkých a klikatých silničkách okolo všech zálivů dokodrcal, bylo už odpoledne. A jako na potvoru bylo celou tu dobu, kdy jsme seděli v autě, úplně nádherně.
Naprostou většinu času tady jezdíme na seakajacích jen ve dvou, protože se nám nějak nedaří k sobě sehnat společnost. A když už jednou vyrazíme ve třech, je to s kamarádem z Čech…
S Kájou jsme byli domluvení už od začátku roku, že si přijede vyzkoušet jízdu na mořském kajaku ve zdejších studenějších vodách. V plánu byl týdenní výlet někam do Skotska, kam počasí dovolí a potom účast na seakajakovém symposiu na Anglesey.
