Jak je ze starších fotografií zřejmé, některé naše cyklodestinace se opakují. Jednou z nich je Llandegla Forest aneb klasické singletraily, kde se dá v zásadě jezdit za každého počasí a máme je téměř za humny. Celou noc lilo jako z konve a pro vzdálenější lokality hlásila předpověď i sníh, tak jsme opět zvolili nejbližší welškou klasiku.
Místy poněkud namrzlou a zasněženou, ale tradičně sjízdnou (až na některé supervypečené úseky). Zatímco ale před rokem byla Llandegla spíše výjimkou mezi místními traily, protože měla celkem hladký a rychlý povrch, již za takto krátkou dobu lze vidět výrazný posun směrem ke standardu. Poté, co deště vyplaví tu trochu hlíny, která cestičku uhlazuje, zbude čistý kamenný základ, který sice již přežije všechno, ale zase na něm začnete toužit po celoodpruženém kole.
Pro ty, co by nám chtěli vyčítat environmentální necitlivost, ještě dodáme, že v podobných případech se jedná o tratě speciálně pro cyklisty budované a konstruované právě tak, že kamenný základ vydrží. Takže ani ve zdejších, na erozi opravdu náchylných terénech nehrozí, že by je bikeři zcela zdecimovali. Je to tady všechno takový kompromis – do volné přírody pustí cyklisty jen tam, kde jsou cestičky kamenné a tudíž nezničitelné, ale zase jako úlitbu jim docela často nabídnou speciálně vystavěné tratě. Při alespoň lehké chuti improvizovat a s mapou v ruce lze pak obojí i volně kombinovat a zajezdit si opravdu příjemně.
Několik dalších fotografií je pak opět k vidění v galerii.
English summary:
Llandegla forest – again. This time with a few icy patches and dusted with snow in places but still rideable. As we ride through this forest relatively often, it is quite interesting to follow evolution of trail surface. It all began as very smooth almost un-welsh trail winding fast through steep slopes of Llandegla. But less than two years later, most of the soil is gone and stony patches start to dominate.
For a few more photos check here.