Vážení, milí, i obojí zároveň!
Oproti všem Vašim spekulacím a nadějím, jsme stále naživu, v zásadě spokojení a konečně oficiálně zdravíme z Liverpoolu aneb Játrobazénu, jak jsme tento flek na mapě překřtili.
Někteří z Vás možná kroutili hlavou, proč že jsme to proboha jezdili dvakrát za sebou do Ekvádoru. Přece trénovat na Játrobazén! Počty drog, zbraní, feťáků, žebráků, zlodějů atd. se od ekvádorského Quita moc neliší, chodníky, veřejnou dopravu a hospody tam mají skoro lepší a počasí určitě taky. Ale jinak je to opravdu dost podobné. Možná až na přístup policajtů – v Quitu se snaží se živly zatočit. Tady si naopak akorát občas uspořádají spektakulární noční honičku vrtulníkem nad rozpadlými doky, v místních novinách rádi sčítají, kolik týdnů, měsíců či let nafasovalo v součtu obyvatelstvo čtvrti Everton za drogové delikty za poslední měsíc, ale ten zmrzlinář, co objíždí třikrát za den okolo a ze své dodávky prodává spoustu jiného “zboží” než jen zmrzlinu, objíždí vesele dál a denně tu pod policejním dohledem vyhrává svoje trtalalala z repráku (něco jako Family Frost), všichni to o němvědí a pořád ho ne a ne sebrat.
Ve srovnání s Quitem tu sice nekoukáme na třítisícimetrové sopky okolo, místní kopce mají maximálně 3000 stop, ale jsou taky moc pěkné. Frekvence, kdy jsou vidět přes vrstvy mraků, je s Quitemzcela srovnatelná. Jo a taky tu člověku asi nenaservírují kvíííí (= morče) na talíř, zato nejrůznější divné věci jako kidney pie, yorkshire pudding, haggis atp. úplně bez zábran. Pak je nejlepší “survival strategy” sníst to a nepátrat, z čeho to bylo.Mám obavy, že převládají suroviny, kterých by se v Ekvádoru ani nedotkli. Ale to jsou v podstatě všechno známá fakta ohledně bezpečnostní, povětrnostní a gurmánské situace. Játrobazén je teď posedlý všemi možnými Projekty. Opravdu s velkým P a je jich hodně. Přes ulici se plánuje velkolepý Project Jennifer, celé centrum postihla pohroma v podobě jiného “Project”, jméno si nepamatuju, ale jeho lidová přezdívka Big Dig naprosto sedí. Prostě všechny možné výkopy, ohrady a staveniště jsou neoddělitelnou součástí Játrobazénu. Do výčtu typických pouličních artefaktů by se pro dokreslení ještě měly přidat závěje střepů všeho druhu, převládá autosklo, potom rozšlapané chipsy, žvýkačky a hamburgery, vyjímečně nějaký ten psí nebo racčí exkrement – a s tím vším související typický odér doplněný nasoleným vlhkým mořským vzduchem s jemně chaluhovou příměsí.
Někdo totiž dostal úžasně zvrhlý nápad, zalobboval a Liverpool vyhrál kandidaturu na Evropské město kultury 2008. Kuturních (konkrétněji: multi-kulturních, rozuměj afrických, arabských…) událostí se tu děje relativně dost, to jim nechci upírat. Ale o důstojnosti prostředí by se už dalo pochybovat. A tak všem došlo, že by se s tím konečně mělo něco udělat, napsali žebravý dopis do Bruselu, kupodivu dostali peníze, olepili ohrady modrožlutými výmluvnými samolepkami “Thank EU” a začali kopat. Rozkopali celé centrum, staví o sto šest a aspoň místy to vypadá, že do Silvestra stačí minimálně zasypat největší díry v zemi. Když teď můžou kandidovat na město kultury Košice, proč nemohl Játrobazén, hej?
Pořád nám není úplně jasné, kdo ty stavební a kulturní výdobytky užije, ale třeba je to velké překvapení ve finále. A taky kdy. Zmiňovaný project Jeniffer by měl zlikvidovat vysquatovaný areál starých továrních hal a místo něj chtějí postavit hypermarket, celou obchodní třídu, park a hromadu nových bytovek…pěkné a velkolepé, ale jedná se o tom už cca tři roky a teď konečně zahájili jednání s vlastníky pozemků. Nebo mají jen souhlas zahájit jednání? Do roku 2010 to tak jako tak velmi pravděpodobně nestihnou, takžemy výsledek nejspíš uvidíme pořád jen na obrázku.
Ono jim tu vůbec všechno trvá dlouho. Británie je pověstná tím, že k prokázání totožnosti a trvalého bydliště stačí nosit v kapse roztrhanou obálku s adresou a poštovním razítkem. Například řidičák v autě vůbec nemusíte vozit s sebou, pokud Vás chce někdo zkontrolovat, stačí doklady do týdne odnést ukázat policajtům. Ale nesmíte po žádné instituci nic chtít. Pokud začne jít kupříkladu o peníze, třeba obyčejný telefonát do banky, je nezbytné absolvovat půlhodinový rozhovor, jak se jmenovala prababička za svobodna a jakou barvu má srst vaší kočky na levé tlapce (když máte psa, máte prostě smůlu)… to vše v zájmu dokonalého ověření totožnosti.
Žebříček rekordů flegmatičnosti zatím vede monopolní British Telecom. Málem ho v jednom momentu předstihili autopojišťováci, ale momentálně Telecom udržuje bezpečný náskok. Slibují zavedení pevné linky do pěti pracovních dní, Tom žádal v červnu a naše dráty se ještě pořád nikdo na ústředně nenamáhal zastrčit do správné díry, což je vše, co je potřeba. Bohužel je to podmínka pro relativně nejrychlejší a nejspolehlivější internetové připojení. Takže pracujeme na jiných alternativách, aby se dalo milémuBT dát elegantnísbohemzačínající na F… .
S ostatními institucemi je to na podobně dlouhé lokte, ale už máme kde bydlet, dokonce (zatím – radši to zaklepu, auta se tu taky kradou ve velkém) i čím jezdit, zjistili jsme, co se tu dá jíst (bratři Poláci si naštěstí otevřeli pekárnu, která dodává úplně normální chleba) a tak vůbec. Takže sečteno a podtrženo, se v tomhle všem chaosu vůbec nemáme špatně.Má to už jedinou vadu na kráse, a to, že já jsem ještě pořád nesehnala použitelnou práci. Teda, on ji tu nemá skoro nikdo, takže co řešit, že ano? Prodávat pizzu nebo noviny u Araba v trafice se mi zatím nechce (i když cokoli z toho bych asi mohla začít provozovat třeba dneska odpoledne). Ale skončily prázdniny a všechno se začíná pomalu rozhýbávat a i počty nabídek práce stouply během posledních pár týdnů o sto až dvěstě procent – rozuměj z jedné za měsíc na dvě až tři, takže držte palce, ať se konečně objeví něco použitelného. A shánět práci je tady samo o sobě práce na plný úvazek, takže nudit se v domácnosti zatím nějak nestíhám.
Tom střídavě draží na e-bayi mořské kajaky a trápí svoje buňky, popřípadě úkoluje svou paní šé
fovou a učí jí matematiku. Je třeba říct, že poté, co ji naučil plnit špičky k pipetám do krabiček, je již docela užitečná. Ale to, že si spletla lednici s mrazničkou a zamrazila mu krabičku s protilátkami v hodnotě zánovního automobilu, jí pořád nějaknemůže zapomenout…
O víkendech pilně shromažďujeme podklady pro CK Mráček-Kosová, takže až přijedete, program může být bohatý. Coby kamenem dohodil a autem během hodinky dvou dojel, je to do nejbližších vřesovišť a náhorních bažin v Peak Districtu, welšských lesů a skalek s pěknými kolovými singletraily, ale i třeba k moři na mořské kajaky nebo k Ransomovským jezerům v Lake Districtu. Už jsme si užili i výlet do místních mikro-Alp na Skye. Pro znalce skotských poměrů je potřeba dodat, že jsme měli štěstí a celé Black Cuillins jsme i několikrát za sebou viděli, a to dokonce i z jejich nejvyššího vrcholu. A když pršelo, bylo nejlíp v Taliskeru. Průběžně to všechno dokumentujeme a pár vzorků je k vidění a nadále se tam snad budou množit na http://mracek.me.uk . Pro vzorky k ochutnání si ovšem budete muset přijet.