Po průzkumu jihozápadního cípu ostrova Mull jsme v úterý ráno sbalili stany a přesunuli se kousek na sever do střední části ostrova. Vzdušnou čarou je to sice kousek a z tábořiště jsme skoro viděli náš cíl, ale než se tam člověk po úzkých a klikatých silničkách okolo všech zálivů dokodrcal, bylo už odpoledne. A jako na potvoru bylo celou tu dobu, kdy jsme seděli v autě, úplně nádherně.
Aspoň jsme si užívali výhledy na Loch na Keal, který jsme museli celý objet, abychom se přiblížili dalšímu postupovému bodu – ostrovům Ulva a Gometra. Auto jsme nechali v přístavu Llanganulva, odkud jezdí přívoz na Ulvu. Teda přívoz, takový větší motorový člun, kterým vás převezou přes úžinu zvící nějakých dvě stě metrů na šířku. Převozník sedí na jedné straně v budce a když na něj zamáváte, přijede. My jsme se rozložili právě v přístavu (dvakrát rušno tam nebylo), napakovali lodě na několikadenní cestu a asi ve čtyři odpoledne vyrazili na jihozápad. Neustále pražilo sluníčko, vítr i vlny zcela zmizely, skoro se nám ani nechtělo věřit, že je to pravda.
Navíc jsme se docela přehřívali ve svých suchých oblecích a záviděli Kájovi možnost jet jen v tílku. Holt každý chvilku tahá pilku, předchozí dva dny ve své postarší vodácké bundě docela mrznul a vypadal se zdejším klimatem pramálo spokojeně. Před námi jsme se mohli kochat panoramaty nejvyšší hory Mullu Ben Mhor a za chvíli se nám po pravé ruce začaly objevovat první náznaky tmavých čedičových útesů v typických šestihranných hranolech. Výlet do těchto končin by se vlastně dal pojmout jako rychlokurs geologie: zatímco jih Mullu je tvořen žulou, Iona je převážně z pararul a Ulva se Staffou jsou zase čisté čedičové ostrovy.
V zátoce naproti Little Colonsay se nás přijela podívat celá kolonie tuleňů, hlaviček nad hladinou se v jednom momentu dalo napočítat asi 21. Zastavili jsme tu na malé plážičce a šli prozkoumat něčí chatu. Obzvlášť za takového počasí si lze jen stěží představit lepší místo na bydlení. Přes zátoku plnou tuleňů koukáte na skoro tisícimetrové kopce, za chalupou vám zurčí potůček a někde za západním obzorem už není nic než Amerika. Za takového počasí by byl hřích pospíchat dál podél pobřeží a tak jsme se rozhodli si cestu ještě prodloužit o obkroužení Little Colonsay – dalšího menšího ostrova. Měli tam údajně být i papuchalci, ale útesy kupodivu vypadaly úplně prázdně – s výjimkou dvou seakajakářů, kteří na ostrově tábořili a na dálku mávali. Kája si nakonec užil i surfování ve swellových vlnách, vítr se sice úplně utichl, ale swell přicházel dál a na skály u břehu narážel plnou silou. Zvukové vjemy se popisují špatně, ale skoro desetimetrové gejzíry tryskající z děr mezi kameny si člověk už představí o něco lépe.
Večerní sluníčko předvádělo divy a viditelnost byla opět nevídaná – všechny menší ostrovy okolo – Iona, Staffa, Treshnish – vypadaly na dosah ruky. Počasí dávalo tušit, že se blíží tlaková níže a předpověď, kterou jsme si poslechli z vysílačky, to jen potvrzovala. Zítra měly přijít větry o síle až F7-8, jen pořád nebylo jasné, jestli už ráno nebo až někdy odpoledne. S plánovaným výletem na Staffu jsme tak stále otáleli a rozhodli se nechat konečné rozhodnutí až na další den ráno. Při západu slunce jsme už akorát přejeli zpátky na jihozápadní cípek Ulvy, našli místo na stany a nařídili budíky na pátou ranní.
Galerie je tentokrát společná i pro následující příspěvek o Staffě.
Seakayaking on the Isle of Mull – Part 2: Loch na Keal, Ulva, Little Colonsay
On Tuesday we left Fionport in our car and enjoyed the splendid views on Loch na Keal from its windows. Luckily, the excellent weather stayed until the early afternoon when we left from Lllanganulva harbour in fully loaded kayaks. The visibility was excellent, first with Beh Mhor in front of us, then Little Colonsay, later completed with Iona, Staffa and Tresnish Islands. A very large group of seals came to check their visitors in the bay opposite Little Colonsay and then accompanied us almost all the way across. Everything (apart from swell) calmed down, so we decided to go round Little Colonsay. Unfortunately we didn’t see any of the promised puffins and – rather surprisingly – not even any other bird species. The only living beings on the island seemed to be two other seakayakers preparing their campsite for the night. Kaja played a little in the waves on the western side of Little Colonsay and we all crossed to the south-western tip of Ulva to find a nice campsite. The yellow-coloured horizon was confirming that the Atlantic low together with strong winds of F7-8 could be on its way so we postponed the final decision about trip to Staffa for the early morning of the next day – we set up our alarm clocks for 5am.
You can check our gallery for more photos, this time it is joined with pictures form paddle to Staffa.