Budíček v pět ráno nic moc, ale co by člověk ve Skotsku kvůli počasí neudělal, že ano? Vykoukli jsme ze stanů a Kája konstatoval: „ Je to blbý, nefouká, je celkem hezky, to asi budeme muset pádlovat“. A měl pravdu, vlny se sice i nadále vlnily, ale jinak se zatím nedělo nic ze slibovaných pohrom, takže jsme posnídali, vše zabalili a krátce před sedmou už zdálky opět míjeli Little Colonsay a mířili na jihozápad ke Staffě. Pracovně jsme ji překřtili na tovární halu – čedičová Staffa opravdu zdálky připomíná svojí pravoúhlostí spíš lidský než přírodní výtvor. A to se ještě v jejích útrobách schovává několik mořských jeskyní, včetně největší z nich – Fingal’s Cave. Prostě dostatek záminek k návštěvě.
Zhruba pětikilometrový přejezd po otevřeném moři proběhl hladce, cestou jsme si ještě poslechli z vysílačky předpověď počasí. Stále slibovali silné větry, ale potvrzovalo se, že by neměly dorazit před obědem. Takže když se nebudeme příliš flákat, všechno by se mělo stíhat. Celou cestu jsme se těšili, že na Staffě snad konečně potkáme papuchalky, které se nám doposud nikde v Británii zastihnout nepovedlo a opravdu, kousek od břehu jsme zastihli první plavající skupinky těchto legračních ptáků. Pro neznalé – papuchalk (anglicky puffin) je prostě takový fotogenický mořský papoušek, který má raději severnější končiny, ale na jih připlouvá zahnízdit. Vyloženě jsme se těšili, jak si tyhle ptáky nafotíme – ale nakonec z toho moc nebylo. Námluvy se konají ještě na mořské hladině, potom co sem všichni doplavou a mají si z čeho vybírat. Okolo Staffy ale tato fáze papuchalčího roku ještě nenastala a pár osamělých jedinců opatrně poplavávalo v uctivé vzdálenosti od našich kajaků a to bylo všechno.
S přistáváním na Staffě je obecně trochu problém, ale kajakáři mají přece jen oproti větším lodím výhodu – my se nakonec protáhli mezi skalami na západní straně a přistáli na kamenité mikroplážičce. Přešli jsme ostrov k občasnému přístavišti turistických lodí a hlavní atrakci – jeskyni Fingal’s Cave, kterou svou návštěvou poctila i královna Viktorie, takže jsme ji nemohli vynechat ani my. Od přístaviště se tam dá dostat po přírodním čedičovém ochozu, který připomíná luxusní dlážděný chodník. Následoval už jen krátký průzkum zbytku ostrova (několik dalších druhů ptáků, zbytky rybářského domku a hlavně neskutečné čedičové útvary) a poté dokončení okruhu okolo ostrova – už opět na kajacích. Krom Fingalovy jeskyně jsme ještě minuli několik dalších menších, včetně Boat Cave – do té a samozřejmě i do Fingalovy si Tom s Kájou neodpustili zajet. Tím se vyčerpaly dostupné atrakce na Staffě a byl čas zamířit zpátky k břehům Gometry dřív, než to stihne předpovídaná vichřice.
Gometra vlastně není ani pořádně samostatný ostrov. S Ulvou je spojená mostem a navíc úžina, která ji od Ulvy dělí je zaplavená vodou jen asi hodinu v době maximálního přílivu a po zbytek času je vyschlá, takže nezbývá než Gometru pěkně objet. Ke Gometře jsme se přiblížili akorát, když začalo foukat. Předpověď slibovala větry téměř přímo z východu, což se dokonale splnilo. Vítr a vlny na západním cípu byly nepříjemné, ale alespoň jsme je měli v zádech a dalo se surfovat vpřed. Zato za rohem už prostě foukalo přímo proti nám, prozatím ještě celkem zvladatelná F6. Tak trochu přískoky vpřed jsme se posunuli k průlivu mezi Ulvou a Gometrou a obědvali u skály se zbytky prehistorické pevnosti – důnu. Dalšími přískoky podél pobřeží jsme se proti zesilujícímu větru dostali podle původních plánů celkem hluboko do Loch Tuathu a našli relativně kryté tábořiště v lese (!) kousek před přístavištěm v Sound of Ulva. Ulva je vůbec hodně lesnatý ostrov, tolik stromů pohromadě už jsme dlouho jinde neviděli.
V noci i ve čtvrtek ráno opět lilo, na vodu se nám v podobném počasí příliš nechtělo a navíc to byl k autu již jenom kousek. Jako náhradní program jsme si vymysleli krátký pěší výlet do vesničky u přístavu spojený s návštěvou místního muzea. Po návratu ke stanům ale vysvitlo sluníčko a po zabalení nás nalákalo ještě na teď už kajakovou návštěvu vodopádu na protějších svazích Loch Tuathu. Nasbírání mušlí na večeři, nafocení dalšího druhu mořské hvězdice do sbírky a pro neřidiče cílová prémie v podobě skoro studeného piva v Lllanganulva už znamenaly jen pěknou tečku za tímhle výletem.
Následoval jen přesun zpátky a cesta na jih, abychom stihli v pátek večer zahájení seakajakářského sympozia na welsškém Holyheadu – tzn. nejdřív do Craignure na trajekt do Obanu, kratinká zastávka u Falls of Lora (viz samostatný příspěvek), přespání v kempu u Loch Lomond a odporně deštivá cesta po dálnici z Glasgow do Liverpoolu a přes Wales na Holyhead.
Galerie je tentokrát společná s předchozím příspěvkem o Loch na Keal a Little Colonsay.
Seakayaking on the Isle of Mull – Part 3: Staffa, Gometra and Loch Tuath
We really got up on Wednesday at 5am – we still had approximately half a day of a reasonably good weather in front of us. We set off before 7am and within an hour we were searching for a landing spot on Staffa, which we eventually found on the western side – a small pebble beach hidden behind rocks. We still hoped for more puffins that just a couple we met floating in the waves few hundred metres away from the island. But no more puffins yet, but we enjoyed another Staffa’s attraction: Fingal’s Cave. First when we walked in from the rocky causeway and then the second time from the sea, Tom and Kaja went inside together with swell through the slightly rough narrow passage.
Then came the time to go back – we had to reach Gometra before the F7-8 easterlies promised for mid-day. We managed to turn into Loch Tuath just in time and slowly progressed into still manageable headwinds for lunch break at the old Dun in the gap between Gometra and
Ulva. The Dun was fully covered by bluebells and the wind tried to cheat us by apparently calming down as if by magic of this place. But it turned out to be just a break for the wind to gather more strength for the rest of the afternoon. With the new energy we struggled against it deeper and deeper into the Loch and eventually reached the relatively sheltered spot chosen beforehand for Wednesday’s campsite.
We spent the blustery wet and windy night there in comfy in our tents among Ulva woods. It was still raining in the morning, so we started our day with a short walk to Ulva’s ferry and visit of the heritage centre. Luckily, when we got back, the rain stopped, so we packed everything and crossed Loch Tuath to have a closer look at the nice waterfall on the other side. (And picked plenty of mussels for a dinner just underneath it). Then nothing so exciting follows: just back to Lllanganulva to unpack everything and then drive back to Craignure, get the ferry to Oban, overnight at the campsite next to Loch Lomond and endure the neverending drive down south on the motorway from Glasgow to Liverpool and then on the unnumbered country roads through Wales in order to avoid the fully jammed A55 and continue to Holyhead to get there on time to the beginning of the Seakayaking Symposium on Friday evening.
You can check our gallery for more photos, this time it is joined with pictures form previous day’s paddle in Loch na Keal.