Po sněhu v Liverpoolu ani památka a předpověď počasí pro welšskou Snowdon dost mizerná. Ale abychom si ještě užili letošní překvapivě dobré zimní podmínky, vyrazili jsme jen kousek na sever do Lake Districtu. Odpustili jsme si Scaffell Pike, který je sice nejvyšší, ale tudíž také nejnavštěvovanější. Navíc jsme tam v létě byli. Volba padla na Helwellyn (950 m n.m.), kam jsme si sice před časem v létě také vylezli, ale tak nějak nás oslovil víc.
Pro změnu jsme tentokrát vyrazili z opačné strany od Grasmere – svahy jsou zde méně skalnaté, zato ovšem člověk převýšení překonává na kratší vzdálenosti, takže je to celkem slušně do kopce. Sotva jsme vyrazili od auta, přepadl nás pocit nepatřičnosti, když jsme si pod nohama všimli nějakých okvětních lístků. Stačilo však zvednout hlavu a bylo jasno – zpoza kamenné zídky na nás shlížel rododendron v plném květu. No, když si zde místní zahradníci můžou stěžovat, že kvůli letošní extrémně kruté zimně vykvetly sněženky až v lednu a ne pěkně před vánoci, proč by tu nemohly v únoru kvést rododendrony, že ano? Aspoň, že kopce před námi byly podle očekávání celkem pěkně bílé.
V předpovědi slibované sluníčko se ukázalo jen na chvíli po ránu, rychle jej vytlačily těžké sněhové mraky, které ovšem na oplátku vytvářely dost neuvěřitelné (a značně fotogenické) efekty. Vrchol byl tradičně velmi větrný, většina Britů je proti vlivům přírodních živlů celkem imunní, ale našli se někteří s intenzivní snahou se od větrného okolí aspoň částečně odizolovat. Na fotce proto máte další z místních lahůdek – group shelter. Mimochodem tuhle VĚC doporučují vozit i na mořském kajaku. V případě, že se pokazí počasí a vy potřebujete někde na pláži přečkat to nejhorší, zcela vážně se doporučuje zalézt do shelteru. Vyrábí se pro dva až cca deset osob, co všechno se v něm dá provádět, si domýšlejte sami, ale jeho hlavním smyslem má opravdu být izolace od živlů. Ale proč si pro podobné případy nevzít raději rovnou stan nebo žďářák? (Objem, váha i cena už jsou téměř totožné).
Ale to byla odbočka, zpátky na vrchol Helwellynu. Celkově tam bylo neskutečně rušno, skoro jako někdy v létě. Především starší generace místních lezců nadšením zahalekala, že zase po mnoha letech vidí sníh, vyhrabala v komoře cepíny a mačky, co je v mládí často používala a vyrazila zase jednou na zimní výstup. Mladí se asi raději schovali v hospodách v údolí, protože na kopci jsme rozhodně citelně snižovali věkový průměr. Relativně hodně lidí zvolilo dobrodružnější varianty cesty na vrchol po jednom nebo druhém hřebínku od jezera Red Tarn, tedy po stejné trase, kterou jsme se my nahoru drápali v květnu 2008. Podmínky byly nakonec celkově pohodovější, než jsme čekali, tak jsme jim i trochu záviděli. Dokonce jsme tu potkali i jednoho odhodlaného skialpinistu. Tomu jsme slalom mezi kamením záviděli už o trošku méně, ale i tak. Na Anglii neuvěřitelné: skoro normální zima.
A další fotografie? No přece v naší galerii ;-).
Helwellyn this Saturday
The forecast for Snowdonia was not any good for this weekend therefore we decided to search for a nicer weather further north in Lake District. After a slight hesitation between Scaffell Pike and Helwellyn, the latter was chosen with the access route from Grasmere. We have been to both, but have never walked up to Helwellyn from this side. Although there were some blooming rhododendrons welcoming us down in the valley, the peaks on the horizon were nicely white as we had hoped for.
It was traditionally quite windy on the top, some people even used a group shelter (supposedly to eat their sandwiches in there). The main aim of group shelter to isolate its temporary inhabitants from the outer elements – this was definitely achieved. We could possibly imagine someone taking this thing on a sea kayak trip too as it is often being recommended. Nevertheless, to be honest we still somehow haven’t properly digested this British invention. Why not a tent or a proper bivibag instead?
Quite many people opted for the more challenging approach routes to Helwellyn – in the end the conditions were better than expected so we envied them their decision. There was even a skiapinist leaving from the top (in his case obviously not towards any of the famous ridge scrambles ;-) Skies also seemed like a tempting option (had we not left ours in Liverpool this time) – however we definitely envied this man less than the people who did some of the easier climbs. Descent on skis down to the valley probably required quite a skilful slalom in between some rocks emerging from the slope.
To sum up – an incredibly proper winter conditions for England (and almost normal winter for us).
For more photos visit our gallery.
Nemůžu než závidět kopce, v Michiganu je největší převýšení v lyžařských střediscích 150 m, takový Čenkovice za $50 na den.