Sníh, sníh, sníh aneb Silvestr 2009 v Cairngorms

Po Vánocích v Čechách jsme na závěr roku tradičně vyrazili do Skotska. Předpověď počasí vypadala nadějně, dokonce slibovali i trochu sněhu. Optimisticky jsme tedy vytáhli skialpové lyže z kouta zpoza boileru, oprášili pásy schované pod nánosy skoro dvouletého prachu a nadšeně začali balit. To jsme ještě netušili, co nás čeká.

Ve Skotsku opravdu nasněžilo nevídané množství, akorát že původně slibovaná pauza ve sněhových přívalech se téměř nekonala. Do Aviemore v NP Cairngorms jsme dojeli bez potíží. I náš oblíbený kemp fungoval a nebyli jsme jediní, kdo si vybíral místo na stan pod místními zasněženými borovicemi.

Původní plán na další přiblížení autem až do Glenmore ale díky závějím na silnici padnul a my vyrazili na lyžích rovnou z kempu v Rothiemurchu. Dokonce po cestě podél silnice byla i projetá stopa a cestou jsme potkávali místní běžkaře a občas i někoho na skialpech. Potud vše v pohodě. Se soumrakem a zpožděním cca půldne jsme dojeli k Ryvoan Bothy v sedle nad Glenmore. Institut bothy už jsme zmiňovali dřív, jsou to kolemjdoucím vždy otevřené chatky, obvykle v horách, ale občas se potkají i v civilizovanějších nížinách. Někdy jsou naprosto luxusní, s krbem a postelemi, někdy jen čtyři zdi a střecha, výjimečně ještě něco obskurnějšího – převis, jeskyně a tak. Použití je zdarma, kdo dřív přijde, ten dřív mele. Informace o přesné lokaci a aktuálním stavu jednotlivých bothy kolují nerůznějšími kanály. Pokud nepotkáte pohádkového dědečka, který vám celý večer ochotně vypráví, kde která bothy je, platí, že, kdo hledá najde, kdo nenajde, ten se zeptá.

Ryvoan Bothy patří mezi cca tříhvězdičkové, je to jedna celkem velká místnost s krbem, kamennou podlahou, stolem a několika židlemi, ale spí se přímo na zemi. Když jsme přišli, v krbu už se pěkně topilo. Kouř se nesl docela hluboko do údolí, poslední úsek cesty se dal jít doslova po čichu. Místní čtyři obyvatelé si celkem oddechli, když jsme oznámili, že se jen ohřejeme a hned si půjdeme ven postavit stan. Bothy jsou úžasná věc, ale přece jen nocleh v pěkně ve dvou zafuněném stanu je příjemnější než nocleh na mokré studené podlaze ve společnosti několika vytrvalých místních hlodavců. Jednu myš jsme si v batohu málem odnesli do stanu, naštěstí byla mladá a blbá a rozkousala jen prázdné obaly od tatranky a na lepší zásoby jen o kousek níž nepřišla.

Předpověď počasí slibovala další sněžení, tlaková tendence klesala a jediné co rostlo, bylo lavinové nebezpečí. Další den (na Silvestra) opravdu dál sněžilo a my se vydali jen o kousek dál do vedlejšího údolí. Cestu sice den před tím někdo projel, ale stejně bylo potřeba prošlapat stopu úplně od začátku. (Pořád sněžilo.) Dokonalé bílé nic okolo občas narušovaly majestátní cairgormské borovice a místní ptactvo. Na bílém sněhu ozobávaly poslední ze sněhu čouhající větvičky zástupy „tetřívků“. Pro odborníky – identifikovali jsme je jako Lagopus lagopus – tak si to přeložte – ??? bělokur ??? kur skotský ??? Ptáci si nás vůbec nevšímali a sníh je evidentně nevyváděl z míry. Občas to skoro vypadalo, že si ho užívají a několik jsme jich viděli, jak se třeba kloužou z kopečka. Možná se i koulovali, když jsme se nedívali. Cestu jsme místy hledali spíš po hmatu, ale nakonec bez větších komplikací našli, včetně mostku přes nezamrzlou řeku v ústí údolí Strath Nethy. (Ještě stále sněžilo.) Nakonec jsme byli vděční za most jako jediný výraznější bod v místní bílé záplavě a zakempovali přímo u něj. Během odpoledního výletu do nikam – dále do útrob Strath Nethy jsme si užili dokonale surreálné a zároveň minimalistické pohledy. (Už zase sněžilo.) Původní plán byl opět o něco ambicióznější, než dovolovala realita. Ve vedlejším údolí řeky Avon je totiž další bothy, kterou bychom pravděpodobně měli jen pro sebe, pokud by podobně pitomý nápad nedostal někdo z místních pár skialpinistů. Jinak než na lyžích se tam určitě dostat nedalo. Jenže to znamenalo dostat se cestou necestou přes cca 800m vysoké sedlo. Cesta tam normálně vede, jenže teď byla schovaná pod víc než metrem sněhu. Představa brodit se na lyžích po pás v prašanu při lavinové čtyřce nahoru do mraků a slibovaného blizzardu nám nakonec až tak atraktivní nepřišla, holt asi stárneme. Místo toho jsme se dokonale zahrabali ve stanu u mostu, zapili konec roku zbytkem slivovice asi v osm večer, odlovili další optimistickou předpověď počasí a lavin a raději rychle usnuli.

Přes noc dál sněžilo. Takže jsme si na Nový rok prošlapávali zase vlastní stopu zpátky. Když jsme se blížili na dohled zpátky k Ryvoan, počasí si trošku zaprovokovalo a vykouklo i sluníčko. Cesta lesem zpátky do Glenmore už byla pohodově prošlapaná, takže jsme akorát cestou pozdravili soby v oboře, zvládli najít jedinou otevřenou kavárnu a chvilku po soumraku dorazili zpátky k dokonale zasněženému autu v kempu. Už jsme byli i smíření s tím, že v sobotu 2. ledna vyrazíme otestovat místní lyžařské středisko, ale na silnici se opět přes noc stačily vyrobit závěje a nechtělo se nám čekat, až dojede pluh a cestu nahoru zase otevřou. V Glenmore jsme tedy auto odložili (= vlastnoručně si na něj vyhrabali místo na parkovišti NP) a vyrazili na lyžích skrz les s cílem se dostat aspoň na nejbližší kopec. Konečně dorazilo dlouho slibované okno relativně slušného počasí. Výhledy byly dokonale kýčovité a hromady sněhu všude okolo najednou vypadaly naprosto romanticky. Nedošli jsme až k Chalamain Gap, ale výhledy nad hranicí lesa stály za to. S jedinou výjimkou – směrem k samotné Cairngorm Mountain to stálo za p… a ani jsme nelitovali, že plán strávit den na sjezdovkách padnul. Vršek Cairngorm Mountain byl v mraku, nejspíš tam (tradičně) pěkně foukalo a nebylo nic vidět. Na cestu zpátky jsme se odhodlali sundat pásy a překvapivě to celou dobu až do Glenmore k autu jelo jako po másle. Cestou nahoru nám to ani tolik do kopce nepřišlo. Prostě pěkná tečka za dalším pokusem o skialpové průkopnictví ve Skotsku. Cestou domů jsme se zastavili v Edinburghu – zasněžený edinburský hrad se v posledních letech tak často nevídá.

Snow, Snow, Snow – New Year 2010 in the Cairngorms

We decided to keep tradition and spend this New Year Scotland – this time in the Cairngorms. With the optimistic weather forecast we packed our skis and all winter camping equipment and on Tuesday 29^th December arrived to Rothiemurchus camp site close to Aviemore. The plan was to drive to Glenmore and from there continue on skis to Ryvoan pass to the bothy. But when we saw the road was completely jammed with cars hoping to get to Cairngorm Mountain ski lifts we decided to leave our car in the campsite and start on skis straight from there. There was plenty of snow everywhere and we could even follow quite a nice track created by other skiers most of the way. We got to the bothy with dusk, but the fire was already lit and it felt nice and welcoming in there thanks to the other four inhabitants. We added our “fire log” to their fuel and spent a nice evening inside but in the end we preferred to sleep in the tent – which remained reasonably warm – compared to the cold fireplace in the bothy in the morning.

It kept snowing, the pressure went steeply down and SAIS forecast increased avalanche risk. But we decided we’d move at least a little bit further on. The ambitious original plan was to reach another bothy in Glen Avon – in the end we camped only a few kilometres away from Ryvoan – by the bridge at the entrance to Strath Nethy. Route finding was OK, although we could only see the huge waste white space all around us. Maybe one or two persons skied the same way the day before but there was hardy any trace left. Huge white snowflakes kept falling, one could only glimpse the largest pine trees and plenty of red grouses sitting and sliding in the snow. With the forecast for more snow and even higher avalanche risk we decided to celebrate the New Year in Strath Nethy and not to attempt to get to Glen Avon this time. It kept snowing, so on the New Year we back-traced our steps – again not an easy task (there was nothing left to be traced) – but in the end the weather eventually decided to improve and we even glimpsed some sunshine. We returned back to Rothiemurchus on the day and managed to complete this Scottish trip the following day with another small day-tour towards Chalamain Gap and the surprisingly fast descent back from there.